Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pharaoh Fest Open 2010 - Rudná pod Pradědem 21.-29.8.2010

Dlouho očekávaná akce je tu! Jako každý rok se festu účastníme již od začátku. V sobotu ráno balím věci, kterých je nějak moc a tak ještě dávám "rakev" na střechu, aby bylo v autě trochu místa. Se zvyšujícím počtem psů se zvyšuje i množství jejich věcí, takže zatímco mně stačí jedna taška, pejsani měli asi 4! S Vláďou jsme byli domluvený na příjezdu kolem 13 hod. Pro jistotu jsem jim volala a zjistila, že jsou teprve za Prahou, jejich původní výjezd ráno se posudul na poledne. Takže vše je v klidu a pomalu se vydávám na cestu. Cesta ubíhá docela rychle a za chívli se před námi rýsují vrcholky Jeseníků. Je to úžasná podívaná. Aby vše nešlo hladce, tak volá Karbus, že není zaplacené ubytování na Harmonii a že peníze má Jana na Relaxe. Takže mířím za Janou. Ta chudák nechápe, protože ubytování byla na Harmonii zaplatit a Karbus o tom nevěděl. Takže mířím zpět na Harmoni, kde už je posádka Vláďa se sicilačkou Quinet a Milena s Naomi (taky sicilačka) a Ashrou. Vybalujeme věci a ubytováváme se. Pokojíček mám jako vždy č.4. Mám nové postele, ale každou zvlášť, takže na řadu přichází stěhování a rázem mám 3 postele u sebe, takže úplná paráda. Odpoledne ještě přijíždí nováček Jana s faraonkou Edmé (Bewithing Obsession El Negma). Jana vyndává pamlsky a hned si koupila všechny pesany, kteří její pokoj vzali jako občerstvovací stanici na Harmonii. Z dlouhé chodby se rázem stala dostihová dráha, takže kdo stál v cestě byl v nebezpečí a musel uskakovat před závodícími ušáky. Večer se pesani prolítali na zahradě a nechybělo tradiční grilování.
Foto ze soboty ZDE

V neděli se vydáváme na první výlet. Jsme tu 4 lidi, 5 faraonů a 2 sicilští chrti, tak to zvládneme jedním autem. I přes mírné pochyby ostatních nakládám všechny do našeho "Ferdy". No vida, ještě by se sem někdo vešel! Vyrážíme na Rešovské vodopády, zhruba za půl hodinky jsme na místě. Cestička klesá a klesá. Jdeme kolem potůčku. Všímáme si vany ležící v potoku a říkáme si, že lidi jsou hovada. Když míjíme další vanu, tak jsme pochopili, že vany jsou tam schválně a slouží jako takové malé "hráze". První zastávka je Mlýn u Fialů, ale nic jiného než opuštěná budova zde není. Jdeme dál a blížíme se k vodopádům, cesta začíná být náročnější, vše je mokré a klouže. Takže pesani jsou puštěni z vodítek, aby nás nestrhli po bahnitých cestičkách. Jenže Asalka se bojí vody, což mi samozřejmě v tu chvíli nedošlo. Asalka zmizela a nikde není. Najedou je vidět na cestě, kterou jsme přišli a míří si to pryč z našich dohledů. Nějaké moje volání jí vůbec nezajímá. No nic, Ghebbi je odchycena a s Bahčou předána Vláďovi a já letím za Asalkou. Ta si to mezitím asi rozmyslela a šla už zpátky za námi. To dneska stačilo a po celý den zůstávají moji pesani na vodítkách! Vylézáme k prvnímu vodopádu, se 3 pesama je to náročné, zdoláváme obří kameny, dřevěné schůdky i míjení se v úzkých uličkách s ostatními tursity. Část naší výpravy stávkuje a po zjištění, že cesta je víc a víc náročná zastavujeme taky a vracíme se za ostatními. Čeká nás výšlap dlouhého kopce k parkovišti. Milena nás sice asi proklíná, ale cestu zvládá. U auta si dáváme občerstvení v podobě chlazených nápojů.
Pokračujeme autem na hrad Sovinec. Cesta trvá opět tak půl hodinky. Na hradě je dnes Hodokvas a jarmark. Bohužel se platí i vstup na nádvoří, na což kašleme, kupujeme trdelníky a obcházíme hrad z venku. Uličky nikam nevedou, takže je rozhodnuto - cestou jsme míjeli cedule Pradědova Galerie. Takže míříme tam. Sicilandy jsou propašovány bez placení. Já smluvila moji smečku na 2 psi, že štěňtáko nepotřebuje svůj lístek. O schopnostech místního řezbáře máme sice pár pochybností, nicméně oceňujeme, že vše je hodně pracné. Jediná Milena je nadšená a vše důkladně prochází. Ale to už je čas nasedat do auta a jet na jídlo. V Malé Morávce dnes končí borůvkové hody, takže míříme do naší oblíbený restaurace. Vše už je skoro vyprodáno, takže zbyly jen borůvkové poháry a palačinky. Takže mlsáme a vracíme se na penzion a zde je konečně jídlo v podobě grilovaného masa a klobásků. Pesani se ještě pořádně vylítali a my se přestěhovali na chodbu, kde jsme ještě dlouho povídali.
Foto z neděle ZDE

Je pondělí, dnešním řidičem je Jana a míříme do Karlovy Studánky, kde máme rest z minule - Rolandův kámen. Takže jsme odhodláni tento skalní útvar najít. Cesta začíná u vodopádu v Karlově Studánce, pokačuje prudkým kopcem nahoru, pak lesní cesta a pak silnice. Vše pořád do kopce. Chudák Milena vše statečně absolvuje s námi. A konečně je tu odbočka na lesní cestu, ke které jsme minule nedošli. Tentokrát se nevzdáme. Po chvilce objevujeme hromádku kamení a vysvětlujeme Mileně, že to je ono. Chudinka nám to skoro věří! Pokračujeme dále a v dálce vidíme skalisko s ohromným dřevěným křížem na vrcholku. Vstup na vlastní nebezpečí, no přeci jdeme nahoru, když jsme tady. Opět je to náročné s troj-spřežím, ale i toto zvládáme. Lidičky to je krásný výhled. V dálce se tyčí Praděd a okolní vrcholky hor. Fotíme a odpočíváme. Pak už míříme dolů ze skaliska a pokračujeme dál. Přecházíme sjezdovku a v tu chvíli Milena začíná chápat význam slova "okruh" a zjišťuje, že jdeme zpět jinou cestou než jsme přišli. Ještě že ji máme, to by jsme se tolik nepobavili! Vracíme se do Karlovy Studánky, nakupujeme dárečky, jsme středem zájmu lázeňských hostů, takže vyprávíme o faraonech pořád dokola to samé. Nabíráme vodu a Edminka se jde ještě koupat do místního potůčku. Skoro dobrovolně se koupe i Bahča a Ghebbi. Asalka pro jistotu k vodě vůbec nejde. Zastavili jsme se ještě na Paramonu na večeři, kde proběhlo přivítání s Jitkou. Vracíme se na Harmonii, kde se nám rozrůstají spolubydlící - přijela Lenka s Ezarem a Malinou, kompletní smečka Fíbinky - Monika, Petra, Michal a taky Martin s Farivem. Jako vždy nechybí večerní posezení dole v "jídelně".
Foto z pondělí ZDE

Úterní výlet je přichystán na žádost Lenky - na sopky v okolí Bruntálu. Lenka potřebuje vzorky lávových kamenů pro brášku. Jako první jdeme na Venušinu sopku. Zmizela zde pastvina, kde byly minule zuřivě koukající krávy. Nicméně nezmizel elktrický ohradník. Po cestě kvičel jeden faraon (teď už nevím kdo dostal první ránu), po chvilce Malina a na konec Ghebbinka. Hold uši se prostě na ohradník nedávají. Tentokrát jsme minuli cestičku přímo k sopce, tak jsme chvilku museli pátrat, ale našli jsme ji. Všichni fotíme a pak jdeme dál. Nováčkům musíme ukázat nádhernou stěnu s čedičovými sloupy - "varhany" (Lávový proud u Meziny). Zde nemůžu nezmínit páreček dvou lidiček, kteří si zrovna sjednávali ceny za své "služby" a tak netrpělivě čekali až vypadneme! Takže jsme moc dlouho nerušili a pokračovali dál. Objíždíme obří přehradu Slezská Harta a čeká nás další sopka Velký Roudný. Zde jsme ještě nebyli a tak musíme použít navigaci, aby jsme sopku našli. Přijeli jsme pod kopec a pokračujeme po svých. To, že cesta je hodně strmá, jsem raději zamlčela, ale to následně všichni viděli. Kopeček byl opravdu náročný, ale ten výhled stál za to. Na vrcholku stojí kaple a rozhledna. Všichni jsme se na rozhledně vystřídali, vyfotili a pokochali. Těsně pod vrcholkem byl ještě stolový kámen s otiskem boží nohy a ďáblova drápu. Cestou dolů se pejsani opět krásně vylítali. Dnešní zakončení bylo na Paramonu, kde jsme se sešli s ostatními, kteří bydlí na Relaxe. Dobře jsme se navečeřeli a opět jsme se ubrali na náš penzion. Odpoledne se konal trénink coursingu, kde jsme nemohli chybět. Bahir běžel se Sakinou, Asalka s Esinkou a Ghebbi si dala sólíčko na celé trati a bez zaváhání trať oběhla i zakillovala v cíli. V druhém běhu běžel Bahir v trojkovém běhu a Asalka v párovém, jen si již nevybavuji s kým to běhali. Ghebbi si dala taky ještě jedno kolečko. A aby se ušáci pořádně vyřádili, tak si Bahča s Asalkou dali ještě svůj "soukromý" běh. Následovalo jak jinak než večerní posezení.
Foto z úterý ZDE

Na středu jsem vyjímečně něměla žádný turistický plán. Ráno jsem odvezla Vláďu na Relaxu, aby absolvoval společnou túru s ostatními. Zůstala jsem s Ghebbi na snídani a na pokec na Relaxe. Kolem poledne jsem se vracela na Harmonii. Klíče jsem měla na pokoji, kdyby Bahča s Asalkou potřebovali nějakou asistenci. Na Harmonii nikdo nebyl a dveře byli zamčený, zvonila jsem, ale nikdo nevycházel. Naštěstí byla Milena jen v místním obchůdku a po chvilce dorazila. Pak se objevila Jana, která byla ve sprše a zvonek neslyšela. No a nakonec se objevil ještě Martin, který ležel za stromky na lavičce. Takže vlastně barák plný lidí, ale nikdo mě nechtěl nepustit dovnitř! Vzala jsem ušáky a jeli jsme jsme do Bruntálu na nádraží. Přijel Oscar s Rebeccou a Framem. Proběhla seznamka Bahira a Frama. Docela to šlo. Naložili jsme všechno do auta, kluci měli pro jistotu košíky a jeli jsme na nákup. Vše je nakoupeno a jedem pro Milenu a čeká nás oběd. Jedeme opět na Paramon, ale tentokrát to byl děs. Oscar dostal studené těstoviny, Jitka nerozpečený hermelín, poté ohřáto v mikrovlnce vč. zeleninové přílohy, Pavla nějakou omeletu s brokolicí bez brokolice. U druhého stolu chtěli topinku či něco takového, ale došel chleba, takže topinka se nekoná...a několik dalších scének. Poté se již vracíme na penzion. Fíbinkovic zde chystají hostinu na zítřejší karneval. Někteří pomáhají, většina jen čumí a dostává se do nálady. Večer je dlouhý a tak se mejdan rozjíždí. Pár nás zůstává do časného rána. Milena po pár panácích slivovičky perlí a co věta to originální hláška. Diskuze se rozjíždí, alkohol ubývá. Už je pozdě a tak jdou všichni spát s dobrou náladou. Abych nezapomněla Oscar slíbil všem zítřejší snídani! 
Fotky ze středy ZDE

Čtvrteční den patří výšlapu na Praděd. (Jen tak mimochodem snídaně se nekonala, kuchař  "se ožral" a zaspal, tak prý zítra) Za ty roky, co jezdím do Jeseníků byla vždy na Pradědu mlha, takže jsem nikdy neokusila pohled z nejvyšší hory Jeseníků. Dnes vypadá počasí dobře a tak vyrážíme, řídí ti, kteří večer nepopíjeli, my mezi ně nepatříme, tak se jen vezeme. Na Relaxe vyzvedáváme Barču s Esinkou. Příjezd na Hvězdu, kde se kupuje povolení na vjezd stíháme akorát. Za pár minutek je otevřená brána a vyjíždíme na Ovčárnu. Druhá posádka jede těsně na čas a povolení si jaksi nekupuje. No platí se stejně až nahoře, tak o nic nejde. První zastávku děláme na chatě Barborka, fouká studený vítr a tak se zahřívíme teplými nápoji. Lenka a Martin pokračují bez zastávky dál. My ostatní až po pauze. Cestou je krásná příroda, v dálce se tyčí Petrovy kameny (známé z filmu Kladivo na čarodejnice). Všude kolem se tyčí porost jesenických smrků, které se s přibývající nadmořskou výškou zmenšují a pod vrcholkem Pradědu jsou již jen tak dvoumetrové smrky a pak už jen kleče. Vítr je taky čím dál větší a na vrcholku jsme již všichni pěkně promrzlí. Vláďa s Quinet byli na rozhledně. My se taky prostřídáme, nahoru pouští jen jednoho psa, tak nechávám smečku dole a jedeme výtahem s Oscarem, Rebeccou a Framem na rozhlednu. Lidičky to je nádhera. Venku je jasno, takže výhled je opravdu luxusní. Na tohle čekám již několik let! Vyhlídku obcházíme dvakrát a pak se vracíme dolů. Zde je jakási ponurá atmosféra a nikdo již na rozhlednu nechce. Takže děláme společné foto a rychle z téhle vánice pryč. Dole už není vítr tak silný. Rozhodujeme zda jít ještě na Švýcárnu, ale nakonec od úmyslu upouštíme. Čeká nás oběd, trénink coursingu a karneval. Jídlo si dáváme na Hvězde a musím říct, že bylo opravdu výborné. Opět nás doprovázela Milena svými hlášky. Kdo byl ví o čem je řeč! 
Přichází zpráva, že trénink coursingu se dnes nekoná. Takže odpoledne zůstává jen karneval. Ještě nám chybí nějaké detaily na kostým a tak s Janou a Oscarem míříme do Bruntálu s cílem najít hračkářství. U Kaufu je obří reklama na hračkářství. Zadáváme ulici do Oscarovi GPS a jedeme. GPS stávkuje a tak hledáme a hledáme. Když již podruhé jedeme po Bruntále tam a zpět chceme to vzdát. Navigování místních je skvělé, je to tam a tam a to nemůžete zabloudit. To by jste se divili - můžeme! Nic nevidíme, vracíme se a opět navigace místních, to nemůžete přehlídnout - můžeme! Ale nakonec to nacházíme. Jeeee, to je krása, Rebecca je v sedmým nebi a my taky. Nakupujeme vše potřebné na kostými, já ještě něco pro synovce Marečka (Oscare děkuji za pomoc s výběrem, moc se líbilo) a Rebecca dostává taky dáreček. Rychle uháníme zpět, oblíkáme kostými a karneval může začít.
Karneval začíná, všichni nastupují, některým to trvá déle. Venku je promenáda a focení, poté se přesouváme již bez psů dolů do společenské místnosti, kde se vyhlašují nejlepší masky psí a lidské. Vyhrává Jitka, Lenka a Monika, z dětských Rebecca a Karča, psí masky vyhrávají Broučci, andílek a mumie. Monča celý den chystala menu na karneval v podobě sushi a závitků. I když mě sushi neoslovilo, tak to bylo vynikající. Děkujeme! Poté se přesouváme ven a pouštíme "létající lampiony". Když nám je paní prodávala, bála se o bezpečnost národního parku, ale vše se obešlo bez podpálení okolí! Zábava se rozjížděla opět do ranních hodin.
Foto ze čtvrtka ZDE
Foto z karnevalu
ZDE

Pátek je poslední turistický den. Slíbená snídaně se opět nekoná, kuchař se sice "opět večer ožral", ráno ale vstal, jenže nešla elektrika! Tak snad zítra. Vláďa dává tip na zříceninu Freudenstein. Takže míříme tam. Někteří jsou unavení a nepřipravení, takže druhá posádka následuje s mírným zpožděním. Po cestě dáváme info, že cesta je mokrá, kamenitá a nerovná, jenže signál je zde minimální, tak naše varování nebylo asi slyšet. Chudák Oscar to absolvoval s kočárkem! Zřícenina byla hezká, ale očekávala jsem víc. Rozhodujeme se pokračovat dál v cestě na Mořské oko. Já, Vláďa, Jana a Petr - taky nováček s Anates (Temple of Sachmet). Cesta je hezká, kousek se vracíme po silnici a pak hezká lesní asfaltová cesta. Ta ale netrvá dlouho a jdeme hezky z kopečka. Vylízáme na silnici a jdeme na pivko. Zde je obsluha neochotná, psi dovnitř nesmějí a venku se neobsluhuje když prší - podotýkám, že mrholilo a my chtěli jen to pivo. To nám nakonec i neochotně přinesli. Pokračujeme dál, je zde muzeum, cukrárna, pekárna...ale na nic nemáme čas, vše až cestou zpět. Začíná hezký dlouhý kopeček přes louku. Zatím dobrý, kopeček ale pokračuje a já začínám "umírat". Vláďa mi odebírá Ghebbi, která mě vláčí po příkopech. Párkrát jsem ještě umírala, ale nakonec jsem si kopeček vylezla až na vrchol, kde nás čekalo Mořské oko - krásné jezero, které vzniklo zatopením lomu. Výhled zde nebyl nic moc, takže po odpočinku jsme mířili zpět dolů. Ghebbinka si taky odpočinula a začala Vláďu pěkně zlobit, ale on byl trpělivý a vydržel to s ní až do konce. Kopeček dolů byl příjemný, výhled krásný. Bohužel čas byl neúprosný a my neměli čas se nikde zastavit na pití, natož na jídlo. Čekal nás ještě kopeček nahoru, kde jsme minulu odbočku a kousek si tak zašli. Zpátky jsme šli kus po silnici, která byla nekonečná. Ale auta jsme nakonec objevili. Vláďa mi předal Gebču se slovy, že je to s ní orpravdu náročný. Hladoví a vyřízený jsme mířili na Harmonii. Oscar pochopil, že snídani zřejmě nikdy nebude schopen udělat a tak nám udělal výbornou omeletu k večeři, děkujeme.
Zde se již začali sjíždět hosté na členskou schůzi. Na schůzi se probralo vše potřebné, rozjela se diskuze, předali se ceny za loňskou výstavní sezonu...Vsichni jsme byli za ten tyden unavení a nevyspalí, tak to vypadalo, že brzy zapadneme na pokoje a budeme spát. Vše bylo ale úplně jinak, pokračoval opět večerní mejdan a tentokrát to stálo opravdu za to! Načal se sekt a nejen ten. Venku bylo krásně a tak jsme šli na "kuřárnu" na schody. Sice nás Vláďa proklínal, že jsme seděli pod okny a vyváděli, ale to stačilo říct a my by jsme se přesunuli dolů. Postupně někdo odpadával a tak nás zůstalo jen pár. Ráno při zjištění, že je půl 6, jsme rychle šli spát. Když mi za půl hodiny zvonil budík, párkrát jsem ho típla a pak vypla úplně, že na to kašlu. Nicméně, čekala nás výstava a já musela vstávat. Promile v krvi se ještě asi nestihli začít spalovat a my už museli fungovat! No nic, nějak jsme se probrali.
Fotky z pátku ZDE

V sobotu se konala Speciální výstava Klubu faraonských psů. Samostatný článek z výstavy, vč. posudků je ZDE. Večer se konal společenský raut na Paramonu. Hostina byla připravena formou obložených talířů, několka teplých jídel, zeleninových i ovocných salátů, dortů, nealko pití...super. Byla zde i Rebecca, ale nebyly s náma náhradní plínky. Takže jsme se museli vrátit na Harmonii na přebalení. Když jsme přijeli do penzionu plného faraonů bez páníčků - to byl rachot! Ani se nám nechtělo vracet na raut (byli jsme utahaní a nevyspalí), ale jeli jsme. Chvíli jsme ještě zůstali, ale na všechny padla únava a tak jsme se vraceli na Harmonii. Nemohli jsme vynechat jasnou oblohu plnou hvězd, ale byla pěkná zima, tak jsme šli docela brzy spát.

Poslední den neděle. Ráno balíme věci a nakládáme vše do aut. I přes to, že jsme všechno snědli, vypili, předali ceny...tak věcí neubylo, naopak jich bylo nějak víc. Do auta se musel vejít ještě Oscar s Rebeccou, Framem a všemi věcmi, které mu taky záhadným způsobem přibyly! Jsme šikovný, vše se nám tam vešlo a razíme na Klubový coursing. Relaxa nestíhá a tak dáváme dohromady běhy těch psů, co jsou na místě. Asalka běžela s Framem, který měl svůj vůbec první společný běh, vyrazil dřív a u první klady se zarazil, zjistil, že se vzdaluje od páníčka a vrátil se zpět. Asalka si to tedy oběhla sama. Bahir běžel s Fíbí. Trochu nadbíhali, ale jinak pěkný běh. V přestávce si zaběhla ještě Gebča tak 3/4 dráhy, opět bez zaváhání a dokonce i se štěkotem a opět i se zákusem. Druhé kolo běžel Bahir s Titou (?) a Asalé s Esme. Musím zmínit Frama, který druhé kolo běžel sólo a běžel nádherně, chvilku se zdálo, že si to rozmyslí a bude se vracet, ale to byl jen moment a oběhl celou dráhu až do cíle! Gratulujeme a vítáme dalšího běžce mezi námi! Bahir se umístil na 3.místě mezi psy, Asalé na 6.místě mezi fenami. Vyhrál Fariv a Fibi, která byla i absolutní vítězkou coursingu. Gratulujeme!!! 
Rozloučili jsme se a jeli do Bruntálu, kde jel Oscarovi vlak. Loučení se stává čím dál náročnějším a tak už se moc těším, až se se všemi zase uvidíme! Děkujeme všem za krásně prožitý týden a za spoustu neopakovatelných zážitků. Taky všem děkujeme za focení, pár fotek jsem si postahovala a dala k nám na rajče. Děkuji.
Foto z výstavy a coursingu ZDE 

 

Náhledy fotografií ze složky www.pharaoh.rajce.net