Faraonský pes Bahir,Asalé,Ghebbi Izzy & Galgo Amistad,Zambra

Black Angus Championship - Mitrov
16.8.2014

V Mitrově se konají pravidelně farmářské trhy s velmi zajímavým doprovodným programem. Vzala jsem Ami a jely jsme se do Mitrova podívat. Hned při příjezdu na parkoviště začala Ami protestovat, že z auta nepůjde, protože zde byl hluk z repráků. Z auta jsem ji vytáhla a šly jsme do centra dění. Zprvu byla trochu vyplašená, ale po chvilce už nabírala na jistotě. Na trzích jsem nic nepořídila, ale zasekly jsme se u rodea. Nikdy jsem ho neviděla naživo, ale velice mě to nadchlo. Chvilku jsme koukaly z tribun (které byly postaveny z vleků), chvíli byly u ohrady. Zároveň zde byla přehlídka amerických aut, tak jsem se také pokochala. Potrápily nás dvě drobné přeháňky, ale sotva jsem oblékla pláštěnku jak Amince, tak sobě, bylo zase po dešti. Během dne probíhaly různé soutěže, kdy koňáci závodili v chytání býčků nebo nahánění do ohrady, vše bylo na čas a býčci nebyli nijak rýraní, jak by mohl někdo podotknout. Pro mě to byla opravdu novinka a ráda se přijedu podívat znovu. Probíhaly zde i různé soutěže pro diváky a také program pro děti. Nechybělo samozřejmě občerstvení, ale já jsem si počkala na oběd od maminky. Na závěr proběhla přehlídka všech účastníků a také krásná závěrečná sestava - jak jinak než na koních.

Fotogalerie ZDE

Tři Studně
26.7.2014

Dalším naším výletem byla rychlá návštěva Tří Studní, kde jsou další sochy Michala Olšiaka. Tentokrát Výr a Krbový mužík. Prvně jsme ale jeli odevzdat našeho dlouholetého 4-kolového parťáka Ferdu, který již má svá léta za sebou, ale celou dobu nás všude úspěšně dovezl i stovky kilometrů daleko a hlavně vždy i zpět domů. Než se vyřídili papíry, tak jsme zajeli právě na Tři Sdudně do osady Yukon. Zde je jedna z dalších nádherných soch M. Olšiaka. Je to chatová osada a Výr i Krbový mužík jsou mezi chatami. Tedy Krbový mužíci zde mají být dva, ale našla jsem pouze jednoho. Měli jsme s sebou celou smečku, tak se všichni u výra vyfotili. Neměli jsme moc času, takže na hledání druhého Krbového mužíka nebyl prostor a tím pádem to byl opravdu minivýlet. Jeli jsme vyzvednou papíry z likvidace vozidla a pak jsme jeli domů.

Fotogalerie ZDE 

Trenckova rokle + chata
5.7.2014

Již delší dobu plánuji návštěvu kamarádek na chatě nedaleko od nás. Nyní mi to konečně vychází a tak vyrážím. Jelikož je na chatě psí osazenstvo, tak beru jen Aminku, která je nekonfliktní. Byla jsem varována před hrůznou cestou k chatě, kterou jsem si ještě "zhrůzněla" špatným odbočením. Jela jsem dle popisu a na rozcestí, jsem se vydala samozřejmě jinou cestou. Takže jsem hezky razila lesní kamenitou cestou, která se nakonec změnila v pěkný krpál s odvodňovacími kanály a já trpěla s autíčkem. Otočit se nebylo kde, ale naštěstí jsem vyjela na civilizovanou cestu a dala si okružní jízdu, tentokrát již správnou cestou. Ami byla zpočátku nejistá s cizích lidí a psů. Potom si ale našla místo v posteli a už byla spokojená. Poté už jsme vyrazili na výlet - já, Jana a Ilona - všichni s pesanama.
Trasa byla zprvu pohodová, poté místy náročná. Celou cestu jsme šli podél říčky Bobrůvka, absolvovali jsme náročné výstupy i sestupy. Ami byla šikovná, akorát když jsme se potkávali s ostatními turisty, tak nevěděla kam má uskočit, jen aby byla co nejdále od nich. Občas na úzkých skalnatých cestičkách musela zdolat svůj strach a projít těsně kolem lidí. Vše ale zvládla. Následoval další pohodový úsek a dorazili jsme na Šafránkův mlýn, kde jsme si dali něco k jídlu (na párky jsme čekali teda hooooodně dlouho), odpočinuli jsme si a pak nás čekala cesta zpět. Tu jsme si ale zkrátili - všichni jsme zdárně brodili přes řeku, bylo to příjemně osvěžující. Za nedlouho jsme dorazili zpět na chatu.
Večer jsme grilovali, potrápil nás u toho déšť. Ale posezení na terase bylo příjemné a pak už jsme se přestěhovali do chaty a nakonec jsme šli spát. Já jsem s Ami spala u Gabči v patře a to bylo taky dobrodružné, neb tam vedly hodně strmé schody. Ami jsem tedy vynesla a za chvíli jsme usnuly. Ráno jsem musela Aminku snést ještě z těch prudkých schodů a to už byl čas jet domů.
Děkuji Janě s Ilčou a Gabčou za hezký výlet a určitě někdy zase dorazíme.

Fotogalerie ZDE  

Basenji sraz Podmitrov
(zřícenina Podmitrov, zámek Mitrov a Dolní Rožínka)
22.6.2014

Amistad se líbí na výletech, tak využíváme srazu basenjíků, který se koná cca 25 km od nás v prostředí Lesního penzionu Podmitrov. Beru jen Ami a jede s námi Eva s Míťou a Lupinem. Basenjíci mají dneska coursing, který se koná stejně jako před roky (když jsme se ho účastnili) kus od penzionu nepříjemnou lesní pěšinkou (tedy příjemnou, ale bez táhnoucích psů, kteří ví, že se jde běhat). U penzionu prohodíme pár slov s účastníky a jdeme hned na zříceninu, která je hned nad penzionem. Potom scházíme zpět k penzionu a pěknou lesní cestou se vydáváme na vyvenčení. Přicházíme k místu coursingu, od kterého nás dělí potok. Pokračujeme dál a pak se vracíme zase zpět k penzionu. Basenjíci mají pauzu a tak se to tu začíná hemžit tímto neštěkacím plemenem, takže ani není poznat, že je zde psí akce. Jsme zvyklí prostě na ten štěkot a to obzvlášť, když se sejde cca 70 psů! Poobědváme a pak už míříme zpět. Cestou se stavíme na zámek v Mitrově, který je využíván jako domov důchodců, takže do areálu nejdeme. Před zámkem je stádo krav a jeden obří býk, který budí respekt. A kam dál? Zastavujeme v Dolní Rožínce u strašidelného zámku Draxmoor. Samozřejmě s psama dovnitř nejdeme (ani nemůžeme), ale obcházíme zámek a kocháme se. Pak projdeme ještě místní park a pak už jedeme domů. Ami byla opět moc šikovná, po cestě už i čenichá a zajímá se o dění kolem. Doma se přivítala se smečkou a šla zase lenošit.

Fotogalerie ZDE  

ZOO Dvůr Králové nad Labem
14.6.2014

Poprvé v letošním roce se vydáváme do ZOO. Jedeme s tátou a bereme celou smečku. Ráno se rozhodujeme pro královédvorskou ZOO. Pro Amistad to bude premiéra, tak jsme zvědaví, jak bude reagovat. Gebča hned na parkovišti začala zlobit ... a zlobila prakticky celý den! Zato Bahča s Asalkou a Amistad byli moc hodní. Na začátku procházky jsme potkali známou a tak jsme prohodili pár slov, zatímco pesani už by někam šli a začali proštěkávat kolemjdoucí psi, takže byl čas vyrazit na prohlídku. Ami byla zpočátku trochu vykulená z tolika lidí a zvířat, ale pak celou procházku byla ukázněná a spokojeně ťapkala a sledovala zvířata ve výbězích. Gebča furt někde protestovala, že nejde nebo naopak táhla jak magor. Celý den jsme prakticky byli další "atrakcí" a tak jsme na každém rohu podávali info jak o faraonech tak o adpocích a galgách. Kupodivu faraona nezná skoro nikdo, zatímco o adopcích chrtů vědělo hodně lidí, tak jsme spíše vysvětlovali podrobnosti. Naši pesani se stali také komentovanou sekcí zoo, když paní průvodkyně představila naše plemena své svěřené skupině turistů. Cestou jsme viděli cvičení slonů, kdy jeden hrál i na foukací harmoniku. Velký rozruch se konal u lvů, když povalující se lev spatřil naše psy, tak je šel okamžitě lovit. Číhal na ně a provázel nás celou cestu kolem výběhu. Před námi procházejícího bígla si vůbec nevšiml. Fotografové toho okamžině využili a tím pádem překáželi lvovi ve výhledu na nás. Takže si hledal škvíru mezi turisty, aby nás zase viděl. Nebyl to tedy vůbec příjemný pocit, když nás dělilo od mlsného obra jen bezpečnostní sklo. Šli jste tedy zpět a lev nám byl opět v patách. Pak už jen smutně koukal, že mu odešla svačinka! Následně jsme také rozrušili šimpanze, který se na nás rozběhnul a bušil na pesany přes sklo. Nechtěli jsme ho znervozňovat, tak jsme zmizeli opodál. Opět musím podotknout, že u výběhu stál i kokršpaněl, kterého si šimpanz nevšímal. Nevím tedy co to v naší smečce je, ale upoutáváme pozornost nejen lidí, ale i zvířat. Gebča stále zlobila, ostatní byli v klidu. Ale to už byl konec prohlídky a následovala už jen cesta domů.

Fotogalerie ZDE

Pouť Žďár nad Sázavou
15.5.2014

Tradičně se i letos vydáváme na žďárskou pouť, která je 2. největší v ČR co se týká počtu atrakcí. O víkendu je to moc velký rachot a jelikož chodíme i s pesanama, tak jsme se na pouť vydali ve čtvrtek odpoledne. Vzala jsem Bahira a Eva šla s Lupinem. Kluci se spolu moc nemusí, na cestu v autě byli rozděleni, ale jinak při chůzi se nijak neřešili. Atrakce již jely naplno, jen s menším hlukem repráků než o víkendu a lidí už bylo taky dost. Nakoupila jsem nějaké ty pouťové dobroty domů. Pak jsem Evu s Lupinem odvezla domů a Bahča šel ještě na návštěvu za Martinou (panička zesnulého vipeta Akima), která se nyní chystá na nový přírůstek - štěňátko vipeta Bastíka. Bahir dostal pamlsky a sušené ouško, které nemohl vůbec zdolat. Pak přišel domů ještě Luďa, takže Bahča měl oběť na drbání. Navečer jsme jeli domů, kde nás vítaly holky a poprvé i Aminka vyšla dobrovolně ven a poprvé nám naplno ukázala, jak rychle umí běhat.

Fotogalerie ZDE 

Velké jarní setkání adoptovaných chrtů i nechrtů
Zvíkov, Varvažov
10.5.2014

Necelý měsíc a půl po příjezdu naší fenečky galga Amistad jsme se neplánovaně vydaly na setkání adopťáků na Zvíkov. Nikdo s námi nechtěl jet, tak jsem vzala jen Ami a Asalku a jely jsme na výlet. Cesta byla trochu hektická, neboť v půce cesty mi začalo něco rachotit v autě a tak jsem zvažovala, zda pokračovat, či se vrátit domů. No ale když už jsme se tak natěšily, tak pokračujeme dál. Pár km před Zvíkovem jsem závadu identifikovala - byl asi prasklý výfuk. Takže to snad vydrží a nyní si půjdeme užít výletu. Přijely jsme na místo srazu - parkoviště u hradu Zvíkov, zde jsem zjistila, že výfuk je ještě vypadlý z držáku. Na místě byl již první pesan a chvíli na to přijela celá kolona dalších adopťáků, převládali greyhoundi a galga. Společně jsme pak vyrazili na nádvoří hradu, kde byla i malá přednáška o jeho historii, prošli jsme také hradby s nádherným výhledem na soutok řek Vltava a Otava. Aminka byla celou dobu moc hodná, Asalka byla trochu otrávená, že tam nemá svoje kamarády a tak "zajásala", když zahlédla aspoň podenga! Pak jsme se přesunuli na vyhlídkovou plavbu lodí kolem hradu. Všichni pesani byli moc šikovní. Následoval přesun na parkoviště a pak na místo srazu do Varvažova. Zde jsem nakoupila Amince oblečky jak do deště, tak na zimu. Zúčastnili jsme se i tajného závodu, kde byly holky moc šikovné. Pak mi ještě jeden šikovný mechanik nahodil výfuk na držák a my jsme pokračovaly do Oldřichova za štěňátkama faraonů do CHS Putimská brána. Posloužila jsem jako okusovadlo. Bohužel čas je neúprosný, večer už je zde a tak je čas jet domů. Hned za pískem jsem chytla kolonu kolotočářů, takže se cesta jaksi protáhla. Naštěstí řidiči těhle nadměrných kolosů byli ohleduplní a vždy na vhodném místě pustili kolonu před sebe. Domů jsme dorazili v pořádku, výfuk to přežil a na svaření počkal až na pondělí. Musím říct, že na srazu panovala úžasná pohoda, pesani byli skvělí, nikdo neprudil (tak jak jsme zvyklí od těch našich ušáků). Takže snad někdy naviděnou!

Fotogalerie ZDE

Velké Dářko - Račín - Škrdlovice
2.5.2014

Aminka měla před pár dny seznamku s Kunešovic vipety na chatě (foto zde), které proběhlo bez problémů a tak jsme nyní vyrazili na výlet. Šli jsme ve složení já s Amistad a Asalkou, Eva jen s Lupinem. Dojeli jsme k rybníku Velké Dářko, kde začal náš výlet. Míjeli jsme rozcestník, jehož autorem je náš oblíbený sochař M. Olšiak. Lesní cestou jsme pokračovali na Račín. Cesta byla místy hodně bahnitá a plná kaluží, potkali jsme i hada, ale v té rychlosti nevíme jakého, ale vše jsme překonali. Po nějakých 3,5 km jsme dorazili do Račína. Zde byla naším cílem socha - Rak (jak jinak než od Olšiaka). Rak je krásný, stojí hned vedle rybníku plného leknínů (zatím nekvetoucích). Po vyfocení jsme se zastavili na občerstvení. Bylo teplo, takže jsme zakotvili na zahrádce. Poté jsme se vydali stejnou trasou zpět. Asalka s Lupinem proštěkli cestou pár místních pesanů. Od Dářka nám mezitím šli naproti Vladan s Petrem a jejich vipetem Hanýskem. Lupin Hanýska zrovna moc rád neviděl, neb Asalka s Aminkou jsou jeho holky. Nakonec si bránil Asalku a Amistad byla "svěřena" Hanýskovi. Ještě jsme si dali společnou limču/pivko a pak už jsme jeli do Škrdlovic zkouknout další sochu - Hrochy u místní restaurace - i toto dílo je úžasné. To už začalo poprchávat, takže jsem hrochy rychle vyfotila a když jsem zavřela dveře auta, tak začal slejvák. Jeli jsme na chatu, kde nám Mirek nachystal pečené brambory, takže jsme zakončili výlet jídlem. Pak už jsme jely s holkama domů. Aminka byla celý den moc hodná a zvládla nástrahy "všedních dní" jako jsou např. cyklisti, kočárky, traktory na poli, děti řádící na skákacím hradu, posezení na zahrádce u občerstvení ... a spoustu dalších maličkostí. 

Fotogalerie ZDE
 

Ransko - bledule jarní,
Slavětín a Hluboká - sochy M.Olšiaka
11.3.2014

Teplé počasí urychlilo výskyt jarních rostlin o nějaký ten týden, takže je nejvyšší čas navštívit bledulové pole. Před dvěma lety jsme byli u Chlébského, nyní zavítáme do Ranska a tamních lesů. K bledulím zde v ranských lesích nevede značená turistická trasa, tak si cestu plánujeme dle mapy na netu. Papírovou jsme si jaksi zapomněli doma. Jedeme ve složení já s Gebčou a Asalkou a Eva s Lupinem a Míťou. Parkujeme ve Starém Ransku a jdeme dle instinktu. Nemůžeme najít tu správnou odobočku. Pak se před námi objevuje pár bledulí, takže to bude asi tato cesta. Po traktory rozježděné cestě stoupáme kolem potůčku. Cesta pak ale končí. Takže jdeme zkratkou lesem plným kamení - tedy spíš skalnatým terénem. To se nám nezdá a tak u většího kamene otáčíme a míříme zpět na cestu. Vracíme se k autu a míjíme porost bledulí v místě, kde jsme odbočovali. Takže fotíme aspoň tyto plochy bledulí. Mě se ale nezdá, že by to byly ty popisované hektary. No nic, pojedeme se podívat na okolní sochy M. Olšiaka. Ptáme se na cestu a zde se dovídáme, že budeme míjet bledule - hurá, takže snad to na druhý pokus zvládneme. Za rybníkem vidíme konečně ceduli, takže parkujeme, bereme pesany a jdeme lesní cestou a po chvilce už se to začíná bělat. Bledule jsou všude kolem nás a ani nedohlédneme na konec. Takže teď fotíme ve velkém. Je to fakt nádhera a fotky to nedokáží vystihnout v plné kráse.
Poté míříme do Slavětína na Olšiakovu sochu - Jelen. Nevíme kde ji hledat, tak se opět ptáme na cestu. Sochu pak už lehce najdeme. Je to jelen v nadživotní velikosti a je krásný. Pesany už ani nevytahujeme. Pak se kousek vracíme a jedeme do nedaleké Hluboké. Už se začíná stmívat, takže rychle se ptáme místních, kde sochu najít. Josefína stojí u penzionu a před ní jsou zaparkovaná auta, takže fotíme jen skulinkou a pak už jedeme domů.

Fotogalerie ZDE

Pod Zelenou horou Žďár nad Sázavou
18.1.2014

Letošní leden panují neobvykle vysoké teploty (5-8° nad nulou), po sněhu ani památky a po dlouhých mlhavých dnech se konečně dere ven sluníčko ... prostě nejvyšší čas aspoň na malý výlet. Beru holky - Asalku a Gebču, vyzvedávám Evu s Lupinem a Míťou a jde se na okruh pod Zelenou horou ve Žďáře nad Sázavou. Okruh máme projítý již několikrát, ale nechce se nám nic nového vymýšlet. Konventský rybník je pokryt tenkým ledem, nad rybníkem se krásně tyčí Santiniho Zelená hora. V noci lehce namrzly chodníky a tak občas trochu kloužeme a ze psů je občas tažné spřežení, ale ani jim se nejde moc dobře a tlapky podkluzují do všech stran. Chodník měníme za pěšinu, která neklouže. Pak se dostáváme na dřevěnou stezku a zde to klouže místy ještě víc. Pesani mají tedy kondiční procházku, protože místo jednoho kroku dělají tak 4 a to každou packou do jiné strany. Po cestě dělám pár fotek. Okruh máme za sebou, sluníčko už zalezlo a vrací se mlha. Takže dnešní výlet zakončíme jen nakouknutím na nádvoří zámku, zde fotíme ještě celou smečku. Další nádvoří jsou bohužel zavřená, takže mizíme k autu a jede se domů. Při zpáteční cestě už padla mlha úplná, takže výlet jsme zakončili v pravou chvíli. Na závěr musím shrnout, že jsme potkali jen pár lidí, zato velice znalých ... před pár lety, či možná měsíci neměla většina kolemjdoucích potuchy, s jakým jdeme plemenem a nyní už zodpovídáme dotazy, zda máme chrty dostihové nebo adoptované ... osvěta lidí je čím dál větší a z toho máme radost.

Fotogalerie ZDE